Jihlava

Dne 19. 9. jsme navštívili Dětské centrum v Jihlavě. Ano to, které má nový rehabilitační pavilon :) Každopádně akce to byla úspěšná. Účastnil jsem se jí já, Sabi a Wyll. Byli jsme přijati místní psycholožkou Mgr. Orányovou, se kterou jsme diskutovali o možnostech dobrovolnické činnosti právě v tomto centru, posléze se k nám připojila i paní ředitelka. V jednání o spolupráci nadále pokračujeme.

Zařízení velmi důkladně pečuje o svěřené děti po všech stránkách, které je schopné zajistit, tedy po lékařské, psychologické, fyzioterapeutické i ošetřovatelské. Sociální pracovnice se pak snaží, aby děti byly co nejdříve umístěny tam, kde nebude tolik odborníků, ale zato více citu od vlastních, pěstounských, nebo adoptivních rodičů.

Centrum je obecně velmi hezky vybaveno. Snaží se tak děti dostatečně podnětově stimulovat k vývoji, který je sledován celým personálem a posuzován pak místní psycholožkou.

Po zkušenostech z jiných ústavů nás tady vlastně nic zásadně nepřekvapilo. To, že instituce pro nejmenší nejsou temné domy s bílými stěnami a že to není ani zařízení ideální. Ale prostě něco mezi tím. Barevné stěny, herny, hodné sestry, kvalifikovaný personál, ale pochopitelně stále něco chybí. Něco, co nedokáže zajistit žádná instituce, ani dobrovolníci. 

Tomáš

Představení týmu: Tomáš

V Náhradní náruči jsem začal působit na podzim 2009 a to tak, že jsem ji založil, začal vést, organizovat a obklopovat se lidmi, kteří jsou super a tvoří teď náš organizační tým. No a protože se mi to pořád zdálo málo, tak jsem vyprovokoval psaní grantu a je z toho větší a intenzivnější Náhradní náruč ;) Projekt nadále vedu a aktivně se ho účastním.

Děti obecně ve mně vyvolávají kde co. Když chodí do kaváren a tahají své nebohé rodiče s sebou, tak většinou rozčilení, protože nikdo nedělá u pití kávy a vína větší bugr než děti. Když jedou vedle sebe ve dvou kočárcích na cyklostezce, tak nepochopení. Ale jinak se dojímám, zajímám. Touhy po hromadné adopci nemám, většinou si vybírám jen jednoho dva oblíbence ;) A mám často ty, které to se mnou umí, tzn. že si se mnou povídají, usmíváme se na sebe, házíme míčem, a nebo zkoumáme.

Jsem dobrosrdečně kritický, náročný, empaticky odměřený, cynický romantik a to všechno dohromady a pokud možno najednou. Mám potřebu toho, abych byl vidět, ale snažím se to krotit.

Mám rád medvídka Pú, psychoanalýzu, dobré minestrone, červené víno, babí léto, podzim, večerní procházky, sentimentální nálady. Umím uvařit obstojný boršč. Mám rád samotu, proto odcházím do skal, přírody a mimo civilizaci, kde bývám při setkání s člověkem dost nevrlý, v opačných případech jsem celkem vrlý (?). 

Můžete mě potkat na bruslích, v bazénu, určitě v brněnských kavárnách, občas v restauraci, můžete si mě přečíst v Mladé frontě, na některých blozích a často jsem vidět na facebooku.

Představení týmu: Evka

V NN funguji rok a pul. V organizačním týmu jsem byla ještě dřív, než jsem o tom věděla já sama a dodnes nevím, jak se to stalo. Jsem za to ale velmi ráda a beru to jako skvělou příležitost naučit se spoustě novému.

Děti v kojeňáku mi připomínají školku nebo jesle, které ale odpoledne nekončí, čekání na rodiče je mnohem delší n0ež v těch klasických, občas bohužel nekonečné. Při příjezdu mi jich bývá hrozně líto, pak se ponořím do hry s nimi a zapomenu na to. Největší smutek přichází po skončení práce s dětmi při skupinách, večer a po návratu domů. Kdyby to šlo, hned bych si jich pár vzala domů, protože jsou prostě skvělý!

Myslím si o sobě, že jsem hodně aktivní, což se projevuje mimo jiné v mých mnohých sportovních zálibách. Nejradši mám asi volejbal a momentálně mě štve, že pořád prohráváme. Zároveň jsem ale taky dost líná, podle toho jak se mi to zrovna hodí. Mám ráda zvířata, i když se některých bojím, výrazné barvy a účesy a paneláková sídliště. Často sloužím některým členům organizačního týmu jako terč různých posměšků a utahování si. No co, na někom si ty svý mindráky léčit musí :P. 

Poznáte mě podle toho, že vás budu ekoterorizovat (třídění odpadu apod). Je se mnou místy až k nevydržení, když jsem nemocná, když mám hlad a když mi někdo brání spát, jak dlouho chci. Většinu času mám pocit, že mi nikdo nerozumí, tak doufám, že mi aspoň trochu porozumíte.

A co bude I (září a říjen)

Na našem blogu jste si mohli přečíst (zatím skoro) o každém členovi organizačního týmu, takže už víte, kdo je kdo. Taky máte představu, jak jsme vznikli, co jsme dělali v průběhu září, ale poněkud zaostáváme v odtajňování toho, co bude dál. Jestli to je projekt o nás 7 a nikoho dalšího nechceme, nebo nabíráme jen vyvolené, nebo všechny a když už někoho nabereme, tak co s ním chceme provést.

Tak tedy: Na konci září se k vám dostanou letáky, které stručně napoví vše podstatné. Do rukou se vám na přelomu září a října dostanou taky přihlášky. Nad nimi se asi trochu pozastavíte, trochu zapotíte a budete si říkat, proč to mám celé psát a k čemu to je, a taky že je to možná dlouhé. Doufám, že to pro vás nebude tak hrozné, snad vás to i bude bavit a my se aspoň dozvíme, kdo jste, a budeme se podle toho snažit vše přizpůsobit a vybrat tu nejlepší skupinu z přihlášených.

Až vás nabereme, tak s vámi vyrazíme trochu mimo civilizaci na Vysočinu, abyste zbytečně nebyli rušeni městem, hospodami, facebookem atd. 

Tam vás budeme školit, dozvíte se, co je dítě. Máte asi pocit, že to víte, nebo jste ho už viděli, ale dozvíte se, co to dítě chce, co potřebuje, odkud jde, kam jde, co je dobře, co blbě, co se s tím dá dělat a s čím už se nic dělat nedá, a proč to tak je. Jinými slovy dozvíte se něco o vývojové psychologii, psychopatologii, psychodiagnostice, asi i psychoterapii (i když ne v pravém slova smyslu).

Dozvíte se taky, kde ty děti jsou, co tam dělají, proč tam jsou, odkud přišly a jak se odtamtud dostanou. Tedy povíme si spoustu (a přesto to bude stále jen stručný úvod) o systému ústavní péče a obecně náhradní rodinné péče, možnosti pěstounství, adopce. Nastíníme důvody umístění dětí do ústavů, řekneme si, jak to tam funguje a nabouráme pár bludů o tom, jak ty děti nikdo nechce atd.

Pak se dozvíte spoustu (doufám) také o sobě, proč chcete dělat, to co chcete, z čeho můžete mít strach, proč vás to téma zajímá, čím můžete pomoci a na co si dávat pozor. Abyste neublížili jak sobě, tak tomu komu chcete pomáhat. Z bodu „kdo jste“ se posuneme trochu dál směrem k tomu, s kým budete spolupracovat, na co tam jsou organizátoři, jak si můžete pomáhat vzájemně a k čemu je okolní skupina.

A samozřejmě zabrousíme také k tomu, jak vlastně funguje dobrovolnictví, jak funguje konkrétně Náhradní náruč. Kdo, kdy, s kým a kam pojede, co tam přesně bude dělat, co tam dělat nebude, kdo nikam nepojede, jak jinak můžete pomáhat a co můžete udělat pro náš projekt, pro sebe i pro děti v ústavech.

A nesmíme zapomenout na to, že se dozvíte něco o našich mecenáších, podporovatelích, nebo platformách, na kterých jsme vznikli. Tedy dozvíte se o tom, co je to program Mládež v akci, jak se ho můžete zúčastnit i vy, jak vytvořit vlastní projekt a že to vlastně není tak těžké. Řekneme si něco o České asociaci studentů psychologie, o dalších studentských asociacích a České národní agentuře Mládež.

Když jste to dočetli, tak jste myslím mohli nabýt dvou pocitů. Super, oni mi to všichni řeknou a já nemusím nic vědět. Nebo nuda, to zas bude jako ve škole, kdy si před nás někdo stoupne a bude nám něco rvát do hlavy. Takže oprava, neřekneme vám všechno, protože vy už toho spoustu víte, tak se budeme snažit se to z vás dostat, málokdy to bude jako ve škole, doufám. Už jen proto, že nemáme lavice a velmi rádi sedíme v kruhu. Ale většinu se dozvíte, až se všichni uvidíme. Těší se na vás celý tým Náhradní náruče.

Tomáš

Představení týmu: Helča

Náhradní náruče jsem se účastnila zatím jednou a byl to silný zážitek, proto mě potěšilo, když jsem dostala nabídku účastnit se znova jako členka organizačního týmu. Kdybych se měla zamyslet nad tím, co pro patřilo k mým nejsilnějším zážitkům, nejsem schopna určit jeden, dva, nebo tři, skoro všechno bylo jeden silný zážitek, každý den se přede mnou rozprostřel další jiný a nový obraz života dítěte v ústavu.

Líbilo se mi, že i když jsme po večerech probírali i smutné věci, se kterými jsme se jako dobrovolníci u dětí s těžkým rodinným zázemím setkávali, celkově mezi námi panovala příjemná atmosféra.

Mám ráda cestování, sport, kulturu a pohodu s přáteli. Ráda relaxuju na zumbě, v přírodě, u dobrého filmu nebo na procházce s naším rodinným oblíbencem - výmarským ohařem Šarlotou :)…

Na psychologii jako studijním oboru s širokým spektrem různých oblastí, mě baví je postupně objevovat a poznávat jejich krásy, stinné stránky a zjišťovat, co bych jednou chtěla dělat…

Výjezd do Karlových Varů (7. - 11. 9. 2011)

Tento výjezd byl poněkud netradiční v mnoha směrech. Jednak byla naše skupinka  mnohem menší než obvykle - pouze 3 organizátoři. To znamenalo, že chyběly tradiční práce se skupinou, hromadné nákupy jídla a vaření ve velkém. Až se mi občas zastesklo po asociacích na téma "můj dnešní nejsilnější zážitek byl" apod. Ale není všem dnům konec, to je mi jasné. Dále pak byl denní program mnohem volnější než obvykle, ovšem pobyt  nebyl o nic méně intenzivní, jak jsem naivně čekala. Chvílemi jsem se cítila vyčerpanější než jindy, zvláště na herně s dětmi, kterých bylo zpravidla více než nás. Tzn. že na každého vycházely minimálně 2 (s trochou štěstí i 4). Další odlišností se stala celodenní práce s paní psycholožkou, která se mi jevila jako velice přínosná, až na závěrečné dolaďování detailů Tomovy diplomové práce. Nakonec jsme ho s Domi zanechaly jeho osudu a vydaly se radši za dětmi. Zvláště zajímavá nám připadala praktická ukázka vyšetření na 2 měsíčním miminku pomocí Gesellovy škály a také diskuze nad smyslem kojeneckých ústavů vůbec a jejich možnými alternativami.

S nejstaršími dětmi jsme mohli díky krásnému, ba přímo letnímu, počasí podniknout 2 výpravy. První k Vřídlu, kde se děti mohly těšit pohledu na vodu tryskající několik metrů do výše. I když se to na první pohled nezdálo, tak jsme pro ně připravili mnohem nevšednější zážitek v podobě nákupu oplatky v nedalekém stánku, kterou si samy zaplatily. Zpátky do domova jsme se svezli lanovkou, což se jim ohromně líbilo. Druhý výlet zahrnoval opět jízdu lanovkou, tentokrát však k minizoo. Nejvíce se asi líbil páv, u kterého i po opakovaném dotázání se: „Co je to?“ svorně odpovídaly: „Kykyrýýý!“ 

Také jsme měli možnost shlédnout v praxi fyzioterapeutickou práci i s těmi nejmenšími dětmi a na doporučení pak některé cviky sami provádět.

Po večerech jsme vytvářeli přihlášku do projektu, upravovali letáky a pracovali na dalších propagačních a organizačních věcech.

Po pobytu jen s dětmi se pro změnu velmi těším na nadcházející výběrový víkend s dobrovolníky.

Eva

Představení týmu: Wyll

Poznávací znamení: Naprosto praštěnej smysl pro humor, který někteří považují za urážky. Ale není tomu tak. 

V NN působím již od jejího počátku. Ze své původní pozice náhradník jsem se (kdoví jak) dostala do „svaté čtveřice“. Už se moc těším, jak to letos bude probíhat, jací budou dobrovolníci, děti, zážitky… Už abychom začali :)

Děti v kojeňáku ve mně vyvolávají prapodivnou směsici pocitů. Většinou je to radost a něha, ale občas taky smutek, vztek, beznaděj, hravost, zadumanost, lítost, strach… Často ve mně hlodá otázka, zda jim toho náhodou více nebereme, než dáváme. Nicméně po většinu času věřím, že tohle všechno má nějaký smysl, a to mě žene dál. A až jednou dostuduju a budu mít trochu peněz, hodlám si vzít aspoň pár drobečků domů.

Myslím si o sobě každej den něco jinýho, záleží, která složka mé osobnosti zrovna převládá. Každopádně mě baví ty změny pozorovat.

Miluju bílé víno (hlavně rulandu), sýkorky, spoustu divný hudby, lidi (bohužel úplně všechny :), zvířata, kytky a prostě všechno živý, nekonečný debaty o všem a o ničem, čtení…. Jsem tak trošku šprt a podivín, ale jsem celkem neškodná. A před nedávnem jsem se, ke své veliké radosti a žalu sousedů a rodiny, začala učit hrát na bicí.

Nenávidím přetvářku (všichni máme svý pózy, ale všeho s mírou), návštěvy u zubaře, náboženský fanatiky, co mě otravujou na Český a pak taky ty velký plešatý pány, co se na mě z nějakýho důvodu zlobí.

Ve frakčním boji uvnitř NN se jednoznačně kloním na stranu rogeriánů.

A pokud chcete vědět víc, tak bude lepší, když zajdem na pivo nebo do čajovny, protože tohle je divnej způsob představování (teda pro mě).

Představení týmu: Marťa

V projektu NN jsem se ocitla před rokem, kde mě na schůzce ČASP díky mému zájmu o děti zaujal ze všech projektů nejvíc. Byla jsem jím byla naprosto uchvácena a letos se mi k mé velké radosti dostalo možnosti nadále se ho účastnit jakožto jedna ze spoluorganizátorek. Nemůžu se dočkat nových dobrovolníků, výjezdů, zážitků a zkušeností, bude to mazec!
Děti z kojeňáků ve mně vyvolávají pestrou škálu pocitů, ale většinou ve mně převládá chuť popadnout jich kolik unesu a odnést si je všechny domů. Do kolen mě pak dostávají jejich osudy, a to jak před, tak po kojeneckých ústavech.

 
Jinak jsem celkem klidná, ale patřičně ztřeštěná osoba a možná právě moje nevyléčitelná dětinskost je jedním z důvodů, proč tolik tíhnu k těm nejmenším. Jsem asi jediný člověk, kterého nenaštve, když se na palubě letadla ocitne s plačícím nemluvnětem (většinou mám chuť zabrečet si s ním). 

Mám ráda zbytečnosti, které dokážou zvednout náladu, miluju hudbu a hudební nástroje (nejnověji housle), ráda vyrábím infantilní šperky z fima, jezdím na bruslích, sleduju hromady anglických seriálů a sem tam překládám titulky, hraju v kapele, nebo se učím cizí jazyky.

Až budu bohatá, koupím si klavírní křídlo.

Představení týmu: Sabi

Poznávacie znamenie: Slovenka
V NN pôsobím, veľmi podobne ako Domi, už od jej skromných začiatkov. Ako mnohí iní, už na začiatku prvého ročníka na FF MU som sa nechala „zbaliť“ Tomášovou nekonečnou charizmou a pridala som sa k práve rozbehnutému projektu, ktorý ešte nemal žiadne konkrétne charakteristiky, ani hranice. Teraz, v treťom roku jej fungovania a s podporou, ktorú sa nám konečne podarilo získať, sa nepredstaviteľne teším na všetky novinky a zmeny, ktoré na nás čakajú.Jupí! A mojím predsavzatím na najbližšie 2 semestre je snaha o väčšiu sebaorganizovanosť a menej pochýb o vlastných schopnostiach.

Deti v kojeňáku vo mne prebúdzajú prapodivné vrodené pudy a inštinktívne reakcie, túžbu po masovej adopcii a malé-velké pochyby o duševnom zdraví našej spoločnosti (toto spravidla po zotmení).

Dlhodobo sa vlastným príkladom snažím presadiť určitú charakteristiku dobrovoľníkov NN – podivný účes. Myslím, že minimálne v organizačnom týme sú výsledky uspokojivé, možno až mierne nad očakávania J

Myslím si o sebe, že som tak trochu malá a blonďavá a možno by ste ma mali radšej spoznať niekde inde ako na blogu, bude to väčšia zábava!

Milujem vanilkové sójové mlieko a keď raz budem známou a dobre platenou psychoterapeutkou, nebudem piť nič iné. Dovtedy mi musia stačiť moje ostatné lásky – nezmysly, dredy, prapodivná hudba a nekonečné polemizovanie o neriešiteľných problémoch sveta (a ešte pár ďalších;).

Představení týmu: Domi

„Povinná část“

V NN jsem působila hned na jejím počátku, tak trochu v pozici „Tomášova pomocná ruka“. Pak jsem si dala rok pauzu (měla jsem trochu náročné období), a teď po návratu se těším, co se z toho všeho vyvine. Momentálně se starám hlavně o blog a snažím se nebýt moc cynická a kritická.

Děti v kojeňáku mě rozesmívají i rozesmuťnují, naštvávají i uklidňují, vyčerpávají i nabíjejí. Přesto, kdybych mohla, asi bych je všechny adoptovala. Zvláště pak ty s velkýma hnědýma očima. 

„Volné asociace“

Babí léto patří jednoznačně mezi moje nejoblíbenější roční období. Mezi ty další potom období dozrálých obilných polí, červeného listí (tzn. mezi žlutým a shnilým), prvního sněhu, řepkové a teplých večerů. Mezi ty neoblíbené pak zimní bahno a tma, Vánoce, období, kdy mží několik dní v kuse (a jak napsal můj oblíbený spisovatel Lustig - člověk si připadá jako v lahvi a kolem něj pomalu stoupá hladina vody) a když je jinak než by podle roční doby mělo být (což je teď skoro pořád). 

Myslím si o sobě, že jsem pesimistický melancholický blázen, který nemá rád změny (ale tak jednoduché to nebude).

Miluju kočky, hudbu a momentálně mám problémy s krční páteří.

Pokud by vás ještě něco zajímalo, komentáře jsou vám k dispozici :)

Počátky Náhradní náruče

Po dlouhém slibování výjezdu do kojeneckého ústavu Tomáš na podzim 2009 začal konečně něco dělat. To tehdy znamenalo, že v České asociaci studentů psychologie prosadil projekt, který se mírně vymykal. Odehrával se totiž tak daleko, jak jen to od Brna šlo, dál než za sedmero horami (např. Železnými, Žďárskými, Kavčími, Brdy, Doupovskými a bůhvíjakými dalšími) v odlehlé Aši. Při vzpomínkách na ašský kojenecký ústav se nemůžeme vyhnout asociacím s Pravidly moštárny, nebo Domovem na konci světa. Každopádně po troše organizování, výměně mailů s MUDr. Rákosem (tehdejším ředitelem KÚ v Aši) a výběru dalších členů týmu, se v říjnu 2009 vydala skupina 8 studentů psychologie a jeden kunsthistorik na prodloužený víkend do západních Čech.

A jaké to bylo a o čem to bylo a co se tam dělo?

Setkali jsme se s jedním z předních odborníků na náhradní rodinnou péči v ČR, s MUDr. Rákosem. Poznali jsme něco kolem 25 dětí ve věku od několika dnů do 4 let a potom mnohem starší dětí, které byly klienty přidruženého Ústavu sociální péče. Dozvěděli jsme se spoustu o adopci, ústavní a pěstounské péči. Viděli jsme brečící, nemocné a zanedbané děti, děti bez dostatečně intenzivního kontaktu s jednou pečovatelskou osobou. A také jsme viděli děti, které se smály, vrhaly se na nás i na hračky, divily se sněhu... A zažili jsme i velké nasazení a profesionalitu ošetřujícího personálu. A také snahu sociálních pracovnic, ředitele i psycholožky zařízení, aby dítě bylo co nejdřív ve stabilní a jediné náruči. 

V Aši jsme strávili jen pár dní, ale nějak nám to město, kde byl naproti kojeneckému ústavu veřejný dům, v ulicích prostitutky a spousta barů, kam se člověk bál vejít, přirostlo k srdci, takže jsme se tam pravidelně vraceli, dokud nebyl domov zrušen. Pochopitelně i kvůli hezkému okolí a noblesní architektuře, která pamatuje, že Aš byla jednou z výkladních skříní naší země. Během té již takřka tříleté zkušenosti jsme viděli leccos, sestavili poměrně stabilní tým vedoucích, které budeme postupně představovat. Během naší práce jsme z důrazu na děti začali zaměřovat naši pozornost na dobrovolníky, na které jsme náročnější a náročnější a věřím, že si toho i více odnášejí.

V současné době má organizátorský tým sedm členů, počet dobrovolníků a těch, kteří prošli náhradní náručí, stále roste. Školení dobrovolníků se zlepšuje a i organizátoři se snaží na sobě pracovat. Nakonec se náš projekt stal natolik zajímavý, že byl podpořen z programu Mládež v akci, a může se dále rozrůstat. 


Tom & Domi

Spuštění blogu

Dnes s oficiálním rozjezdem projektu Náhradní náruč zprovozňujeme i tento blog.

Vítejte :)

V následujících dnech se zde objeví článek o vzniku tohoto projektu, dále pak něco o nás a našich zkušenostech z návštěv kojeneckých ústavů.

Mějte se pěkně, NN