Do NN jsem se nechala nalákat přes prezentaci projektů v rámci ČASP a to proto, že mám ráda děti a taky proto, že se mi líbily dredy Wyll, která nám ho prezentovala. Tak jsem podala přihlášku, jela se na víkend zaškolit, pak jsem začala jezdit do ústavů a najednou je ze mě slečna organizátorka – juniorka. Tak jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. A těším se.
Děti v ústavech ve mně probouzí spoustu pocitů. Třeba něhu. Hodně něhy. A taky radost, když oni mají radost, únavu po dlouhém běhání ve sněhu, chuť všechny si je odvézt domů, naštvání na společnost (občas i na ně, obvzvlášť na ty starší :)), totální dojetí, když si se mnou žvatlavě povídají... Nechávají ve mně obrazy a vzpomínky, které nikdy nezapomenu.
Myslím si o sobě, že jsem upovídaná (což občas může být otravné a taky určitě je), kamarádská a umím vyjít skoro s každým. Taky jsem trochu bláznivá a baví mě to. Ztrácim věci. A směju se vlastním vtipům. (A vy byste měli taky, sou totiž fakt vtipný!). A občas začnu z ničeho nic divně tancovat.
Mám ráda (kromě dětí a lidí) maličkosti, které mě těší. Třeba černej čaj s citrónem a medem, válet se v létě na vysluněné louce, poslouchat tátovy staré gramodesky, jet na spontánní výlet, borůvky s cukrem (nejlíp ty z Beskyd), teplé letní bouřky (a běhání v nich), chození bosky, ofinky, cesty vlakem s kamarády a vínem, lízátka, Prahu (a její kavárny), dobré jídlo a kvalitní spánek (třeba pod širákem), bublifuky, sukně a šaty (obzvlášť, když se točí), poměnky, koncerty kapel mejch kamarádů, hloupý i chytrý filmy, básně/ičky, zkomolený slova, tancování a dalších asi tak milion věcí…
Žádné komentáře:
Okomentovat