Představení týmu: Sami

Do NN jsem se nechala nalákat přes prezentaci projektů v rámci ČASP a to proto, že mám ráda děti a taky proto, že se mi líbily dredy Wyll, která nám ho prezentovala. Tak jsem podala přihlášku, jela se na víkend zaškolit, pak jsem začala jezdit do ústavů a najednou je ze mě slečna organizátorka – juniorka. Tak jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. A těším se.

Děti v ústavech ve mně probouzí spoustu pocitů. Třeba něhu. Hodně něhy. A taky radost, když oni mají radost, únavu po dlouhém běhání ve sněhu, chuť všechny si je odvézt domů, naštvání na společnost (občas i na ně, obvzvlášť na ty starší :)), totální dojetí, když si se mnou žvatlavě povídají... Nechávají ve mně obrazy a vzpomínky, které nikdy nezapomenu. 

 

Myslím si o sobě, že jsem upovídaná (což občas může být otravné a taky určitě je), kamarádská a umím vyjít skoro s každým. Taky jsem trochu bláznivá a baví mě to. Ztrácim věci. A směju se vlastním vtipům. (A vy byste měli taky, sou totiž fakt vtipný!). A občas začnu z ničeho nic divně tancovat.

Mám ráda (kromě dětí a lidí) maličkosti, které mě těší. Třeba černej čaj s citrónem a medem, válet se v létě na vysluněné louce, poslouchat tátovy staré gramodesky, jet na spontánní výlet, borůvky s cukrem (nejlíp ty z Beskyd), teplé letní bouřky (a běhání v nich), chození bosky, ofinky, cesty vlakem s kamarády a vínem, lízátka, Prahu (a její kavárny), dobré jídlo a kvalitní spánek (třeba pod širákem), bublifuky, sukně a šaty (obzvlášť, když se točí), poměnky, koncerty kapel mejch kamarádů, hloupý i chytrý filmy, básně/ičky, zkomolený slova, tancování a dalších asi tak milion věcí…

Představení týmu: Evka V.

Do NN som sa dostala hneď v prvom ročníku, cez projekt ČASP-y, ešte v období keď bol určený len študentom psychológie a neprebiehal takto "vo veľkom". Tento projekt bol pre mňa vtedy jasnou voľbou, pretože malé deti úplne zbožňujem :) a preto som sa ho zúčastnila aj hneď v ďalšom semestri. Po chvíľkovej pauze som naspäť v pozícií Juniora, poprípade ma už niektorí môžu poznať ako jedného z hlavných šéfkuchárov :P
Deti v kojeňáku vo mne vyvolávajú toľko pocitov naraz ako žiadne iné. Na jednej strane je to čistá radosť, ktorá je pre mňa prirodzená v kontakte s drobcami, pretože detský úsmev alebo smiech je naozaj niečo neoceniteľné :) Avšak je tu aj druhá strana, ktorá u mňa prevažuje asi vo chvíľach keď nie som priamo s deťmi, ale nad všetkým rozmýšľam. Vtedy pociťujem ľútosť a smútok nad ich osudmi, bezmocnosť nad tým všetko to zmeniť a hnev a nepochopenie nad tým ako ich niekto mohol opustiť. A takisto nerozumiem tomu prečo každému tak záleží na tom, aby ďalej šíril svoje, úprimne nie vždy podarené gény a prečo sa nenájde viac ľudí, ktorí by si tieto úžasné deti vzali domov a vychovali ich ako vlastné.

Okrem detí a zvieratiek mám strašne rada spánok, slnko, hudbu a dobré jedlo. A samozrejme aj príjemnú spoločnosť, uvítam však občasný pokoj od všetkého a od všetkých... Ďalej mám rada cudzie jazyky a momentálne som zbláznená do holandčiny, ktorú aj študujem.
Myslím si o sebe, že som energická a priateľská, často síce roztržitá, ale väčšinou sa dá na mňa spoľahnúť. A veľmi rada sa bavím s ľudmi všetkými možnými spôsobmi komunikácie, hoci mám určite najradšej tú osobnú.