Poprvé na Kociánce

Pro Náhradní náruč to bylo poprvé na Kociánce, pro mě to bylo poprvé v Náhradní náruči. Tahle akce se od ostatních „náručáckých“ výjezdů nelišila jen novým pracovištěm, ale také tím, že jsme v Kociánce neměli zajištěné ubytování a každý den jsme tam docházeli. Všichni jsme tedy měli velká očekávání a úplně nevěděli, do čeho jdeme. Hned jak jsme poprvé vstoupili do areálu, se ale začal rýsovat obrázek našeho dobrovolnického víkendu v jasných barvách.
Dostali jsme se na oddělení, na kterém se nachází děti s nařízenou ústavní péčí, tedy děti z různých důvodů odebrané z rodin. Žijí tu v malých skupinkách s vychovatelkami a asistentkami, které se u nich pravidelně střídají. Personál nás přijal vcelku vlídně a samotné děti byly nadšené z nových tváří, hned se začaly zajímat o to, kdo jsme a proč jsme přišli.
Velkou část našeho programu tvořily venkovní aktivity. Buď jsme využívali možností areálu, nebo se vydali na dětské hřiště nedaleko Kociánky. Díky tomu, že nás bylo tolik, jsme mohli dětem poskytnout i méně všední zážitek – návštěvu lužáneckého parku, a to i se dvěma vozíčkáři. Dětem přitom byla určitě mnohem menší zima než nám, ale zatnuli jsme zuby nebo jsme se pro zahřátí s našimi svěřenci proběhli a tak jsme si společné chvíle venku snad užili všichni. I tak jsme pak ale ocenili vyhřátou výtvarnu, kde jsme dětem pomáhali s výrobou vánočních přáníček a lampiónů, nebo hernu, kde jsme zase stavěli autodráhy, ale taky jsme si skvěle zatancovali.

Víkend by neproběhl tak hladce bez našich skvělých vedoucích, které se ujaly nejen organizace, ale staraly se taky o naše plná bříška. Když jsme měly chvíli volno, tak s námi konzultovaly, co jsme právě prožili a byly prostě hrozně fajn.
Takže můj dojem z první akce s Náhradní náručí je víc než dobrý. Získala jsem cenné zkušenosti a hodně mě to nakoplo k tomu, abych se i jako studentka snažila víc dostat do praxe.
Když jsem poslední večer odcházela domů docela vyčerpaná, byla jsem hrdá na sebe i na celý náš dobrovolnický tým. Věřím, že i na Kociánce hodnotili naši první spolupráci pozitivně a brzy se tam vrátíme.

Pája

Školící víkend v Obůrce u Blanska (19. – 21. října 2012)

Nových zájemců o spolupráci s projektem Náhradní náruč bylo hodně. Krátce po uzávěrce přihlášek nám byl doručen e-mail s podrobnostmi týkající se školícího víkendu. Seznam věcí, které budeme potřebovat, v mnoha z nás vyvolával zvědavost, nadšení, trochu nejistotu, ale hlavně přesvědčení, že se o víkendu rozhodně nudit nebudeme. A taky že ne!
Již během společné cesty do Obůrky jsme měli příležitost seznámit se ostatními účastníky a některými vedoucími, čekání na autobus jsme si krátili seznamovacími a zahřívacími hrami. Na místo jsme přijeli v pátek odpoledne, kde na nás čekal zbytek organizačního týmu. Víkend mohl začít :)
Krásné, slunečné podzimní počasí nás provázelo celý pobyt, samozřejmě jsme toho využívali, a proto mnoho společných aktivit probíhalo venku. Byly zaměřené na seznamování se mezi sebou, na sebepoznání a sebezkušenost, dále na spolupráci ve skupině, motivaci a důvěru. Program byl provázen teoretickými přednáškami z oblasti vývojové psychologie, ústavní výchovy, náhradní rodinné péče, členové týmu nám sdělovali vlastní zkušenosti, seznámili nás s fungováním projektu, byly vedeny společné diskuze na daná témata. Pro některé z nás byla teorie opakováním, mnozí získali nový pohled na danou problematiku, doplnili si své dosavadní poznatky, pro další to bylo zase úplně něco nového. Myslím však, že každý si z toho vzal něco pro sebe, alespoň další náměty k zamyšlení.   
Abychom se všichni cítili po celou dobu víkendového programu příjemně, provázeli nás naši osobní andělé. Každý se stal andělem osoby, kterou si vylosoval. Byť jen milým slůvkem nebo malým vzkazem, který každý z nás mohl najít ve své osobní obálce, jsme se vzájemně mohli potěšit, pochválit, povzbudit se nebo si udělat radost. Nikdo z nás tak neměl důvod cítit se sám, přestože jsme se během této krátké doby navzájem seznámili a navázali nová přátelství. Ještě více potěšující bylo, když jsme na konci pobytu ve své obálce objevili mnoho dalších milých vzkazů, nejen od svých andělů. A to bylo možná pravým smyslem této „hry na anděla“. 
Za sebe, i za celou výpravu nováčků, bych chtěla ještě jednou poděkovat celému týmu Náhradní náruče za skvělý víkend, za jeho výbornou organizaci, za starostlivost o nás a nové zkušenosti, které jsme mohli získat. Děkujeme a těšíme se na další spolupráci :)

Terka