V Opatově žiju od narození a přiznávám, že už nejsem nejmladší. Mám tu svojí malebnou chaloupku a život tu probíhá bez problémů, ale i bez zábavy. Minulý víkend ke mně ale přijeli hosti. Jako slušně vychovaná myš jsem je chtěla pozvat do svého pokojíčku za prkenným obložením, a tak jsem několikrát přeběhla po poli, které se jmenuje postel. Pozvání sice nepřijali, ale aspoň mě nezabili a i jinak vypadali celkem mile. Až moc. Chápejte, lidi na mně většinou nastražují pasti a rozličně mi znepříjemňují život. Tihle ale vypadali jinak, takže jsem se rozhodla, že je budu pozorovat. Nejdříve začali vytahovat nějaké papíry a o něčem se dohadovali, až to chvílemi vypadalo jako hádka! Že bych se v nich spletla? Ale ne, velice rychle se uklidnili a musím říct, že po zbytek víkendu, jsem už vídala jen úsměvy. Většinu dne sedávali v kruhu na mojí verandě a o něčem živě diskutovali. Občas jim ale přes tváře přeběhl stín (a mně zároveň mráz po zádech), zachmuřili se a některým začaly téct slzy. Když se to stalo poprvé, trošku jsem se bála, ale časem jsem si zvykla a musím se přiznat, že oceňuji, že ti dnešní lidští mladí mají ještě nějaké city, nestydí se za ně a jsou ochotní se s nimi poprat. Taky tam měli dvě lidské samice druhu Homo sapiens sapiens, které opravdu vypadaly moudře a pokaždé si věděly rady s každou situací. Také měly mezi mláďaty respekt, takže jim bylo s téměř nábožnou úctou nasloucháno.
Ještě Vám musím říct, co se mně na nich líbilo. Oni totiž byli takoví hraví. Já vím, sice jsou to lidská mláďata, ale úplně nejmladší už taky nejsou. Přesto se nebáli hrát si s hlínou, pastelkami, psát si básničky a dokonce si zorganizovali bitvu! No prostě takhle dobře jsem se už dlouho nepobavila.
V kuchyni měli dva švarné mládence, kteří se celý den točili kolem plotny a nádherně mi to tu vytopili. A taky vařili jídlo, které se mi doslova rozplývalo na jazýčku. Prostě myší ráj. Sečteno a podtrženo, je to sice pár dní co odjeli, ale už teď mi chybí. Doufám, že zase někdy přijedou a zpříjemní stárnoucí myši její až příliš dlouhé dny samoty.
Wyll
Žádné komentáře:
Okomentovat