Na dobrovolnický víkend jsem jela se smíšenými pocity. Mohlo za to hned několik věcí - zánět močáku, únava a rozčarování nad tím, že se pořád něco mění, nefunguje, nekomunikuje. Na druhou stranu jsem si říkala, že to dopadne dobře (popravdě nechápu, kde se právě u mě tento optimismus vzal :)
Wyll, Tom a naši kuchaři byli na skautské základně nachystáni již od čtvrtečního odpoledne. Zbylé organizátorky pak s dobrovolníky (po menších peripetiích v poli) dorazily na místo v pátek kolem jedné. Začaly klasické seznamovačky, u kterých jsme se všichni celkem pobavili. Před teoretickým blokem jsme zjistili, že projektor jaksi odmítá spolupracovat, ale naštěstí jsme si poradili i bez něho. A to také díky dobrovolníkům. Živě reagovali, zajímali se a ptali... Musím říct, že tak velká iniciativa mě překvapila a strašně moc potěšila.
V sobotu, po probuzení v sedm (!!!) hodin, jsem myslela, že nevstanu. Díky bohu, jsem alespoň nemusela absolvovat rozcvičku :P. Dopoledne více méně probíhaly další teoretické bloky a odpoledne jsme se rozdělili do tří menších skupinek, abychom dobrovolníkům poskytli další avizovanou „aktivitu“, a to sebepoznání. Mě osobně to hrozně bavilo, a věnovala bych tomu i delší dobu. Což ale, hlavně z časového hlediska, nebylo možné.
V neděli (kdy jsem si myslela, že už vůůůbec nevstanu:) dobíhaly teoretické bloky, diskuze, nějaké ty administrativní záležitosti a následně rozloučení.
Z mého pohledu to byl opravdu vydařený víkend, který splnil to, co jsem si od něj přála. Totiž abychom odjížděli vyčerpaní (což platilo hlavně dobrovolníkům :) a spokojení.
Teď na nás (organizátory) čeká spousta zpětných vazeb, přemýšlení, rozhodování a dalšího plánování.
Určitě jsem na něco důležitého zapomněla, takže kdo tam byl, ať neváhá a napíše svoje zážitky.
Plác a mějte se všichni fajn ;)
Domi
PS: Pokud by někoho zajímal můj močák, tak už je to mnohem lepší ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat