pátek 23. prosince 2011

Co dal a vzal rok 2011 v Náhradní náruči

Co se roku 2011 jistě nedá upřít je to, že byl velmi intenzivní a pro projekt/iniciativu Náhradní náruč v lecčems přelomový.
A v co jsme se vlastně přelomili? Malý projekt, který fungoval na nadšenecké bázi, se stal projektem poloprofesionálním. Díky podpoře EU a programu Mládež v Akci jsme mohli své aktivity rozšířit, vzdělat sebe i další, navštívit několik institucí, začít docházet na profesionální supervizi, vyškolit více dobrovolníků, nabídnout spolupráci více institucím.

Na jaře 2011 jsme navštívili KDD v Karlových Varech a začali psát projekt s žádostí o finanční příspěvek na naši činnost. Mohly nastat dva hrozné scénáře, prvním bylo, že po vynaložené energii při psaní projektu žádné peníze nedostaneme a druhý, snad ještě horší, byl ten, že je dostaneme a budeme „to“ muset zrealizovat. Jak víte, nastal ten horší, peníze jsme dostali, otevřela se nám příležitost aktivity rozšířit a uvázat se k mailovéschránce, k blogu, facebooku, webu a dalším aktivitám zdánlivě vůbec nesouvisejícím s Náručí ještě víc.

Hned v září jsme proto ve skrovném počtu opět vyjeli do Karlových Varů a při několika sklenkách lázeňské vody, Martini a piva v hotelu Thermál (ani jedno nehrazeno z peněz pro Náhradní náruč) jsme vymýšleli co dál. Pak jsme se chaoticky naháněli po mailu, schvalovali jsme zdánlivě neschvalovatelné, posouvali jsme vše dál do hlubokého podzimu, vyrobili nástroj moci – razítko – a nemohli se skoro vůbec sejít. 
Pak jsme konečně vyjeli na víkend do Jihlavy, kde to dopadlo zajímavě a rozporuplně a v týmu už definitivně krystalizovala blbá nálada. O víkend později jsme se na Vysočinu vrátili a podrobili se „víkendovému výcviku ve skupinové dynamice“, který dynamicky vyvrcholil tím, že jsme po sobě doslova házeli kameny. Tolik o tom, čeho všeho je mimo jiné schopen tým pachatelů dobrých skutků a mírumilovných studentů psychologie.

O víkend později jsme nicméně v dobré náladě vyrazili na Vysočinu opět (Můžeme mluvit o třech zásadních podzimních víkendech na Vysočině). Tentokrát, abychom přivítali 21 studentů, pracujících, zkrátka lidí, kteří se zajímají a nejsou jim některé věci jedno. Těm jsme představili, co děláme, nechyběl smích a slzy, praskání dřeva v kamnech, spousta přednášek, něco málo sebezkušenosti a něco málo spánku.

Konečně jsme v prosinci naplánovali několik víkendů přímo v institucích, kde působíme, po různých přesunech se uskutečnil jeden delší víkend v Karlových Varech. Dojímali jsme se, hráli si s dětmi, zdálky sledovali nadšené rodiče, kteří pod stromeček dostanou miminko.

Kromě toho jsme od léta sledovali mediální „hon na čarodějnice“ namířený proti kojeneckým ústavům, kde jsou nuceny pobývat děti. Nikoliv však kvůli existenci těchto zařízení samotných, nýbrž kvůli tomu, co se dělo a děje v rodinách těchto dětí a kvůli některým legislativním lhůtám, díky nimž jsou nuceny pobývat tam, kde pobývají. Osobně jsem znepokojen dalšími pachateli dobrých skutků, kteří na hranice kojeneckých ústavů nekriticky a lehkomyslně přikládají další dřevo a doufají ve spásu pěstounskými rodinami, kterým ale velmi fandíme a doufáme, že se zdaří.

Těšíme se do dalšího roku a na další dobrovolníky, víkendy, instituce a hlavně děti, kvůli kterým se „to“ celé děje. A také doufám, že sami sebe budete mít rádi, abyste mohli dobře pomáhat jiným a obecně, že nebude zavírat oči a nebude vám to všechno tak nějak jedno.
S přáním klidně prožitých svátků a úspěšného vstupu do dalšího roku za celý tým Náhradní náruče,

Žádné komentáře:

Okomentovat