Počátky Náhradní náruče

Po dlouhém slibování výjezdu do kojeneckého ústavu Tomáš na podzim 2009 začal konečně něco dělat. To tehdy znamenalo, že v České asociaci studentů psychologie prosadil projekt, který se mírně vymykal. Odehrával se totiž tak daleko, jak jen to od Brna šlo, dál než za sedmero horami (např. Železnými, Žďárskými, Kavčími, Brdy, Doupovskými a bůhvíjakými dalšími) v odlehlé Aši. Při vzpomínkách na ašský kojenecký ústav se nemůžeme vyhnout asociacím s Pravidly moštárny, nebo Domovem na konci světa. Každopádně po troše organizování, výměně mailů s MUDr. Rákosem (tehdejším ředitelem KÚ v Aši) a výběru dalších členů týmu, se v říjnu 2009 vydala skupina 8 studentů psychologie a jeden kunsthistorik na prodloužený víkend do západních Čech.

A jaké to bylo a o čem to bylo a co se tam dělo?

Setkali jsme se s jedním z předních odborníků na náhradní rodinnou péči v ČR, s MUDr. Rákosem. Poznali jsme něco kolem 25 dětí ve věku od několika dnů do 4 let a potom mnohem starší dětí, které byly klienty přidruženého Ústavu sociální péče. Dozvěděli jsme se spoustu o adopci, ústavní a pěstounské péči. Viděli jsme brečící, nemocné a zanedbané děti, děti bez dostatečně intenzivního kontaktu s jednou pečovatelskou osobou. A také jsme viděli děti, které se smály, vrhaly se na nás i na hračky, divily se sněhu... A zažili jsme i velké nasazení a profesionalitu ošetřujícího personálu. A také snahu sociálních pracovnic, ředitele i psycholožky zařízení, aby dítě bylo co nejdřív ve stabilní a jediné náruči. 

V Aši jsme strávili jen pár dní, ale nějak nám to město, kde byl naproti kojeneckému ústavu veřejný dům, v ulicích prostitutky a spousta barů, kam se člověk bál vejít, přirostlo k srdci, takže jsme se tam pravidelně vraceli, dokud nebyl domov zrušen. Pochopitelně i kvůli hezkému okolí a noblesní architektuře, která pamatuje, že Aš byla jednou z výkladních skříní naší země. Během té již takřka tříleté zkušenosti jsme viděli leccos, sestavili poměrně stabilní tým vedoucích, které budeme postupně představovat. Během naší práce jsme z důrazu na děti začali zaměřovat naši pozornost na dobrovolníky, na které jsme náročnější a náročnější a věřím, že si toho i více odnášejí.

V současné době má organizátorský tým sedm členů, počet dobrovolníků a těch, kteří prošli náhradní náručí, stále roste. Školení dobrovolníků se zlepšuje a i organizátoři se snaží na sobě pracovat. Nakonec se náš projekt stal natolik zajímavý, že byl podpořen z programu Mládež v akci, a může se dále rozrůstat. 


Tom & Domi